Historie domu

Dům, který byl v polovině 19. století označován jako "Dům u divokého muže", vznikl jako obytné stavení až v letech 1788 až 1789. Tuto skutečnost potvrzuje letopočet 1789, vytesaný do kamenného ostění hlavnícho vchodu. Vedle tohoto letopočtu ležící písmena S a propletená ST mohou být zkratkou jména prvního majitele - Šimona Stiftera. Ten koupil v roce 1788 od Jana Schimka zadní parcelu, která přiléhala k jeho domu č. 41 v Soukenické ulici.

Až do zmíněného roku 1788 patřila parcela, na které dnes stojí dům číslo 48 v Široké ulici, k domu číslo 41 v Soukenické ulici, která leží rovnoběžně se Širokou ulicí. Majitelé domu 41 v Soukenické ulici mívali v těchto místech hospodářské zázemí svého obytného domu, např. stodolu a kůlny, kdysi možná i stáj a chlév. Vše bylo zcela nepochybně odděleno plotem od okolních domů a parcel.

Parcela na místě dnešního domu č. 48 v Široké ulici tak patřívala majitelům domu číslo 41 v Soukenické ulici, jejichž posloupnost se dá sledovat od poloviny 15. století.

V roce 1459 patřil dům č. 41 v Soukenické spolu s parcelou na místě domu č. 48 rožmberskému lovčímu Janu Chytráčkovi, kterého tam dokládají písemné prameny také v letech 1463 a 1466. Lovčí Jan Chytráček zemřel v roce 1468. V roce 1484 v domě bydlel jistý Drachovec, v roce 1500 sladovník Mikuláš. V letech 1510 až 1515 patřily obě nemovitosti Mikuláši Papouškovi a jeho manželce Alžbětě. Okolo roku 1520 vše koupil Daniel Burda, kancléř Petra IV. z Rožmberka. V roce 1525 se stal majitelem Wolfgang Houska, zřejmě vážený měšťan, poněvadž býval členem městské rady. Po Wolfgangově smrti v roce 1527 převzal veškerý jeho majetek syn Matěj Houska, který také sedal v radničních lavicích a povoláním byl sladovník. Po Matějově smrti v roce 1561 se jeho vdova Klára provdala za Tomáše Aleše, který převzal sladovnickou živnost i rodinné příjmení Houska.

Tomáš Aleš - Houska zemřel v září roku 1593 a jako vdova po něm zůstala jeho druhá žena Markéta, která se poté provdala za Jana Nygrína. Jan Nygrín se po Markétině smrti v doce 1597 oženil s Žofií, pocházející z Benešova nad Černou. V roce 1600 koupil obě nemovitosti Ondřej Plankl a v roce 1614 je prodal svému příbuznému Řehoři Planklovi, který zemřel v roce 1622. Dalším majitelem byl Ondřej Klein, jehož vdova Anna vše prodala v roce 1636 Zachariáši Fleischhanderlovi. V roce 1641 vše koupil sladovník Ambrož Torwalt, který v hospodářských prostorách svého domu provozoval domácí sladovnu a pivovar a v obytném domě měl vinárnu. Zmíněný Ambrož Torwalt vykonával funkci sládka v panském (tehdy eggenberském) pivovaru v Černé v Pošumaví. V roce 1657 převzal dům Torwaltův zeť Tomáš Ignác Netolický, který byl knížecím duchovním písařem v Českém Krumlově. V roce 1698 vše koupil knížecí lékárník Jan de Bussi, v roce 1698 městský písař František Antonín Ritter, jehož dědici tam žili do osmdesátých let 18. století. Od osmdesátých let 18. století patřilo vše Janu Schimkovi, který prodal zadní parcelu u svého domu v Soukenické ulici Šimonu Stifterovi a ten na tomto místě postavil nový obytný dům, jak již bylo řečeno.

Šimon Stifter prodal dům na počátku 19. století Ignáci Ehrendorfovi a ten ho vzápětí prodal Ferdinandu Benešovi, od něhož dům získal v roce 1810 Antonín Schupka. V roce 1827 byla majitelkou Josefa Schupková.

Tolik z dávné historie našeho domu.